Autor: Ladislav Stroupežnický
Forma: Drama Národního divadla. Zobrazuje výjevy reálného života na jihočeském venkově v období 19. století.
Jazyk: Český, dialogy jsou mluveny hovorově a i s jihočeským nářečím.
Obsah: Celý děj se zabývá tím, že zastupitelé obce Honice se rozhodují, kdo se stane novým ponocným. Na tuto pozici se hlásí dva kandidáti. Pro prvního, vysloužilého vojáka jménem Valentin Bláha, hlasuje starosta Dubský, zatím co pro druhého, krejčího Františka Fialu, hlasuje první radní Bušek. Právě ten radní a starosta jsou ti furianti, kteří pak nechtějí ze své volby ustoupit. Zápletka se zkomplikuje anonymním dopisem vyhrožujícím zapálením vesnice, pokud pozici ponocného získá Bláha. Ten je následně obviněn z jeho autorství. Švec Habršperk porovná rukopis a zjistí, že dopis nepsal Bláha. Následně syn Dubského se chce oženit s dcerou radního, jenomže otcové tomu nechtějí připustit a pohádají se o případné věno. Na konec, při volbě ponocného, se ukáže, že ve skutečnosti dcera Fialy, na pokyn otce, který chtěl zdiskreditovat svého protikandidáta, a tak se ponocným stane Bláha.
Dojem: Hra byla zajímavá, ale bez moderních úprav. I proto nebyla zase nijak výrazná a pobízející k emocím a kontroverzi (např. oproti některým „experimentům“ Klicperova divadla v Hradci Králové). V obdobích mezi dějstvími byla doplněna o forbínu, kdy zkoušeli Fiala s Bláhou troubit na roh nebo jinak pobavit publikum. Líbilo se i mně, když nakonec Fiala řekne novému ponocnému větu, jež mu říkala jeho babička: „Uč se, nebo se staneš ponocným.“. Celkově však byla hra dobrá a doporučil bych ji i dalším divákům.