Základy sociologie

Základní pojmy

Společnost – souhrn jednotlivců jednajících s ohledem na jednání druhých; založené na určitém sociálním, kulturním a prostorovém kontextu

Socializace – proces, kdy jednotlivec integruje hodnoty od ostatních; jednotlivec se stýká s okolním světem

Sekularizace – proces zesvětšťování, odklon od církve a církevních hodnot

Industrializace – proces přeměny společnosti od zemědělské v průmyslovou; typické pro 18. až 20. století

Paradigma – úhel pohledu určený autoritou

Kultura (z pohledu sociologie) – soubor činností a výtvorů těchto činností, které lidem umožňují přežít v přírodním prostředí, spolu se souborem věr a představ, které tomuto přežití dávají smysl

Racionalismus – směr, který zdůrazňuje rozumovou složku poznání

Sociální norma – co odpovídá centrálním tendencím, ideje regulující společenské vztahy

Vznik sociologie

Za období vzniku socilogie je považované 19. století. V tomto století probíhala velká přeměna společnosti. V rámci probíhající industrializace se začalo měnit i uspořádání společnosti a jejich hodnot. Staletí předtím funkci výkladu sociálního řádu tvořilo náboženství. Následkem sekularizace ale došlo k nárustu vlivu racionalismu. Pojem sociologie poprve použil Auguste Comte ve svém díle Kurz positivní filozofie.

Auguste Comte

• Šlo mu o uspořádání sociálního jednání v rámci sociálního systému
• Pozitivismus – každá věda musí být exaktní (přesný, vědecký) a empirická (čerpající ze skutečností; využívá pozorování či eperimentu)
• Pojem sociologie – z latinského societas (společnost) a logos (věda)

Robert K. Merton

Zabýval problémem empirické a teoretické složky sociologického poznání. Empirické a teoretické složky se totiž do té doby nepropojovali.

→ Struktura sociologického poznávání

Vrstvy sociologického poznání

1. empirický výzkum – díky empirickému bádání je možné získat dostatek podkladů pro rovinu poznání
2. teorie středního dosahu – teorie se zabývají konkrétním tématem a vycházejí z empirických dat, které jsou k němu schromážděna
3. obecná teorie – teorie a empirie musí být propojeny; z teorií se mají formulovat výzkumné hypotézy, na základě empirického ověřování mají být mohou být formulovány teoretické závěry

Sociologie jako věda

Jedna z možných definic: Sociologie je teoreticko-empirickou vědou zkoumající společenské jevy a procesy v jejich vzájemných vztazích.

Předmětem sociologického zkoumání je společnost. Společnost můžeme definovat jako souhrn jedinců jednajících s ohledem na jednání druhých v určitém prostorovém, kulturním a sociálním kontextu. Sociologie se zabývá všemi sociálními jevy a procesy, které ve společnosti nalezneme.

Sociologie – věda multiparadigmatická

• Akceptuje paralelně vedle sebe možné přístupy ke zkoumání společnosti

Funkce sociologie

• Poznávací funkce
  • Deskripce – popis zkoumaného jevu
  • Explanace – proč tak jsou, vysvětlení a objasnění zákonitostí
• Diagnostická funkce – identifikace problémů
• Praktická funkce – aplikace vědomostí
• Nápravná funkce – zlepšení situace

Přírodovědné předpoklady

Základní skupiny vlivů přírody na jedince:

• Biologické dispozice
  • Druhové biologické dispozice – “jsem člověk nebo osel”
  • Individuální biologické dispozice – pohlaví, výška, etnicita a rasa; zdravotní stav (společenské kompenzace → okraj společnosti)
• Demografické – porodnost/úmrtnost, věková skladba…
• Geografické – klimatické podmínky, poloha…

Socializace

Jde o socializační proces, který probíhá od celoživotně již od narození dítěte.

1. Primární socializace = Proces během kterého se jedinec učí rozumět normám a hodnotám společnosti, učí se jazyk a zvyky. Toto období končí koncem adolescentního věku.
2. Sekundární socializace = Jedinec musí reagovat na změny v sociální realitě.

Resocializace: Proces, během kterého se násilně mění hodnotové a normativní nastavení. Závadné normy a hodnoty přesměrováváme na schvalované normy a hodnoty (zločiny, prostituce…).

Zásadním aktérem socializačního procesu jsou tzv. primární skupiny. Primární skupiny tvoří obvykle rodina, školní kolektiv nebo přátelé. Tyto aspekty mají vliv na chování v budoucnosti. V rámci socializačního procesu si dítě osvojuje svůj mateřských jazyk. Do socializačního procesu v současné společnosti silně intervenují média. Dále je důležitý faktor genderové diferenciace (muž x žena).

Paradigmata sociologické teorie

Paradigma představuje specifický pohled na společnost. Každé paradigma má:

• specifickou metodou zkoumání
• sledovanou problematikou
• specifický jazyk (pojmosloví, definice)
• specifické autority (sociologové definující paradigmata)

Rozdělujeme na konsensuální, konfliktualistické a interpretativní paradigma. Každé z nich seskupuje několik teorií a snaží se vysvětlit základní principy moderní společnosti

Konsensuální paradigma

Konsensus – souhra

• 40. léta 20. století
• stavěné na vzájemné závislosti
• změna stavěna na postupném přeměně
• základním prvkem jsou normy a hodnoty
• ve společnisti existuje nepsaná úmluva

Talcott Parsons

• Teorie strukturálního funkcionalismu
• Koncept, podle kterého je společnost tvořena strukturami a ty struktury mají nějaké funkce
• Každá společnost má 4 základní potřeby
  • 1) Schopnost adaptace každé společnosti saturuje ekonomický systém
  • 2) Vytyčování cílů za kterými společnost jde, politickými cíli
  • 3) Integrace – udržení skupiny pohromadě, sytí to sociální systém
  • 4) Skryté latentní vzorce – mít návody na to jak se chovat, sytí to kulturní systém
• V AJ zkratka AGIL (adaptace, gól, integrace, latentní)
• Adaptace uspokojována kulturním systémem
• Struktura
  • 1. úroveň: Behaviorální
  • 2. úroveň: Systém osobností
  • 3. úroveň: Sociální systém
  • 4. úroveň: Soubor sdílených hodnot

R. K. Merton

• Teorie má být propojena s empirií – zkoumání dopadů na empirii
• Dysfunkce = destabilizuje společnost, co funguje pro jednoho pro jiného nefunguje
• Eufunkce = slouží ve prospěch systému
• Funkce se dělí na
  • Manifestní – srozumitelné a deklarované; zřejmé (např. vláda má vládnout)
  • Latentní – „skryté“, ne zcela zřejmé a deklarované; tam sociologie začíná, kde je něco skrytého (např. funkcí škol je aby dospívající nemuseli chodit do práce)
• Nezamýšlené důsledky jednání – problematické externality

Teorie sociální směny

• Formátovaná v 50. a 60. letech
• Autoři C. H. Homans a P. Bleu
• Kulturní antropologie
• Základní teze: chování lidí je neustálou směnou statků a služeb všeho druhu
• Lidé směňují nejen hmotné statky, služby a protišlužby, ale také úctu či přátelství
• „Koncept daru“ – cena daná příběhem, ne hodnotou – směna má symbolický význam, symbolickou hodnotu
• Můžeme vidět vlivy na
  • Politická ekonomie – kouká na principy tržních vztahů, porovnávání bilance obchodů
  • Sňatkový trh – porovnávání/kulkul hodnot mezi mužem a ženou
• Teorie poukazuje, že se odehrává ve 3 úrovních
  • 1. úroveň: banalitní, směna zboží
  • 2. úroveň: směna služeb (pomoci), já pomohu a ty jinak
  • 3. úroveň: směna úcty a přátelství, směna respektu, směna sami se sebou, otázka moci co k tomu donutí

Konfliktualistické paradigma

Konflikt – spor

• 50. léta 20. století
• Vychází z předpokladu, že daná forma uspořádání společnosti vyhovuje vždy jen části zúčastněných.
• Ostatní jsou k účasti přinuceni a nemusí to být pro ně výhodné.
• V takové společnosti dochází ke konfliktům a soupeření o omezené zdroje (majetek, prestiž, moc…)
• teorie konfliktu
  • tendence ke změnám
  • předmětem konfliktu jsou zájmy skupiny

Lewis Coser

• Poukazuje, že význam konfliktu je zásadní pro udržování sounáležitosti v rámci skupiny.
• Konflikt s cizí skupinou pomáhá budovat soudržnost ve skupině vlastní („vnější nepřítel“).
• Pojistné ventily – které umožňují fungování společnosti přirozeným způsobem
  • Dochází k uvolňování přebytečného napětí.
  • Nesmí se jednat o podstatné / zásadní hodnoty společnosti.
  • Nesmí jít o normativní hodnoty společnosti – může být pro společnost fatální.
• Konflikt realistický – k řešení reálně existujícího sporu, silnější zvítězí a konflikt je u konce
• Konflikt nerealistický – cílem je akt agrese sám na sobě, je potřeba agresi ventilovat, vítězství neukončuje spor – jen podporuje, o uspokojení agrese
• Konflikty v primárních skupinách
  • Je potřeba je též sledovat
  • Je naivní si myslet, že primární skupiny jsou vždy plné lásky; tím blíže u sebe, tím spíš hrozí konflikt
  • Dramatický dynamický trojúhelník
    • Zachránce x oběť x agrese
  • V sekundárních vztazích může být člověk méně aktivní
    • Konflikt v primární skupině – přímo se dotýká
    • Konflikt v sekundární skupině – může mi to být “šumák”
• Společenství poskytující okrajové konflikty mají větší šanci zabránit konfliktům zásadním
• Totalitní společnosti konflikty potlačují, demokratické společnosti nechají dílčí konflikty plynout

Ralf Dahrendorf

• V zájmech dochází ke střetům a konfliktům
• Čerpá z teorie K. Marxe
  • Reakce na změny společenských vrstev v rámci industrializace
  • „Boj tříd“ – autor myšlenky tříd, třída přidává sebeidentifikaci s určitou společenskou skupinou
• rok 1957: Sociální třídy a třídní konflikty průmyslové společnosti
  • Jak dochází ke společenským změnám?
  • Kdo kontroluje výkon moci a kdo je z kontroly vyloučen?
  • Mělo by se udržet, co v té společnosti existuje?
  • Vznikají nové skupiny
    • 1) Manažeři
      • Třídně patří k námezdním
      • Funkčně patří k výkonné moci
      • Význam má bezprostřední spojitost moci
      • Záleží na výkonu moci – může být i jen pověřena
      • vlastníci kumulující moc
    • 2) Reálný socialismus – nový pohled
      • Pracovníci, dělníci – disponují pracovní sílou
      • Sice není vlastnictví, ale nezaniká kontrola
• V otevřené společnosti dochází k rozvětvování elementárního konfliktu mezi třídami
• Zprostředkovatelem moci by měl být, nicméně je
  • Eros byrokracie je stavěno na stanovení odpovědnosti, pravomocí …
  • Byrokracie má sloužit – „servisní třída“
• Dělení konfliktů
  • Rovnocenný konflikt – konflikt mezi osobami / skupinami na stejné úrovní
  • Konflikt nadřízeného a podřízeného – „pána a sluhy“
  • Konflikt mezi celkem a dílčí částí – např. mezi státem a zájmovou skupinou
• Koncept „občanské společnosti“
• Občanská společnost stojí na 3 pilířích
  • Volný trh
  • Demokratický mechanismus
  • Občanské principy (iniciativa jednotlivců a skupin na věcích veřejných)

Interpretativní paradigma

Interpretace – jak je sdělováno, co má sdělovat

• 60. léta 20. století
• Od ideologie k běžnému životu
• Společnost existuje díky vykládání a reakcích jednotlivce
• Procesy vědomé i nevědomé

Symbolický interakcionismus

• Tak jak si lidé vykládají symboly, tak vytváří základ společenství; symbolismus → kultura
• Lidé nejednají na základě významu, ale na základě symbolů
• Věci ve společenském životě mají hodnotu takovou, jakou ji připisujeme
• Je důležitý význam a vysvětlování dané člověkem
• Významy nejsou stabilní
• Mezi představitele patří
  • Ch. H. Cooley
    • Zrcadlové já – jedineč čte sebe z reakcí druhých lidí
  • G. H. Mead
    • Sociální já – představově jedinec ve vztahu k ostatním
  • E. Goffman
    • Teorie sociálních rolí
    • Zabýval se sociálními rolemi
    • Očekávání se učíme od dětství, jsou silná
    • Jsou určitá pravidla – kdo a jak respektuje sociální role (oděv…) à jde interpretoval

Etnometodologie

• Autor – H. Garfinkel
• Zabýval se tím, jaký smysl dávají lidé svým každodenním aktivitám.

Fenomenologická sociologie

• Autor – Alfred Schütz
• Zkoumá každodenní všední aktivity
• Jedinec se každodenním jednáním podílí na podobě a existenci společnosti.
• Kritické momenty
  • 1) Překročenní denní rutiny
  • 2) Nevysvětlitelná událost
  • 3) Když se představa zhroutí sama od sebe (partnerka odejde k jinému partnerovi)

 

Potřeby, normy a hodnoty

• Stav závislosti na něčem, co jedinci skutečně či domněle chybí
• Mluvíme v sociologii o kultuře > normy a hodnoty
• Potřeby = absence podmínek nutných pro reprodukci dosavadního způsobu života
• Dynamika potřeb – neustále se nějaké potřeby uspokojují a následně otevírají další

Abraham Maslow

• Fyzilogické potřeby: spánek, potrava …
• Bezpeční a jistota: potřeba bezpečí, talismany (z pověrčivosti), mobil v kapse…
• Sounáležitost a láska: afiliace, přenášení mezi biologickými potomky; potřeba vědět, že někam patří
• Uznání a sebeúcta: potřebe obdivu a úspěchu
• Seberealizace: potřeba smyslupného naplnění života, realizovat své představy, vzdělávání budoucí generace

Potřeba hodnot

• Hodnoty jsou jedním ze základních stavebních kamenů kultury, respektive života společnosti

Hodnoty limitní

• Zdraví, rodinné zázemí, volnočasové aktivity

Hodnotový žebříček – čistě individuální

Ronald Inglehart

• Mezigenerační přenos (hodnot)
• Porovnával generaci 2. světové války a generace jejich potomků
  • Válečná generace = materialistická
  • Mladší generace = postmaterialistické
    • Vyrůstali v materialistickém zabezpečí (zabezpečeno materialistickou generací) → mají hodnoty posunuty k vyššímu směřování, vyšším hodnotám
    • „Tichá revoluce“ hodnot – přechod od jednoho typu hodnot k jinému
    • Typicky generace hippies = materialisticky zabezpečené děti hledají vyšší hodnoty
  • Odlišné hodnotové žebříčky

Typy norem

• Normy morální = jsou obsaženy v každé kultuře, silně emociální podbarvené
• Normy právní = v písemné podobě, jsou silnější než morální, zeslabuje morální normy (obcházení zákonů)
• Normy zvykové = zajištovány tradicí

 

“Právo je minimem morálky”

Sociální role a status

Sociální role = očekávané jednání vzhledem k sociální pozici či sociální situace

• Soubor očekávání
• Společnost není homogenní → střídání sociálních rolí
• Obsah sociálních rolí tvoří očekávání druhých
• Sociální role se učíme poznávat a naplňovat v rámci sociálizačního procesu

Sociální status = výslednice sociálních charakteristik jedince

• Souhrnné vyjádření sociální pozice v konkrétní společnosti
• Umístěný ve společenské hierarchii, celkem stabilní a měřitelný
• Váže se na něj soubor práv a povinností
• Čerpá z vzdělání, postavení v zaměstnání, ekonomické zázemí, ale i z biologických charakteristik (pohlaví, rasa…)

Připsané sociální role = aniž by o ně musel jedinec usolovat, na základě vrozených chafakteristik (pohlaví) či sociálních charakteristik (rodina)

Získané sociální role = vznikají vlastním úsilím jedince

Role vnucené = povinné vojenské služby, školní docházka (člověk se s nucenou rolí nemusí identifikovat)

E. Goffman

• Dílo: Všichni hrajeme divadlo
• Odlišné role přinášení specifickou mluvu
• Oblečení (kostýmy) / mluva / rekvizity

R. K. Merton

Konflikty rolí = myšlenka, že pojetí sociálních rolí si navzájem nevyhovují.

• Intrapersonální – uvnitř osoby, osobní konflikt jedince, potřeba se rozhodnout pro danou
• Interpersonální – mezi osobami, jiné osoby mají jiné očekávání, neshodnou se na naplňování role

Konformita a sociální kontrola

R. K. Merton

Děfinoval pojem konformismus. Konformismus můžeme brát jako dodržování norem a hodnot společnosti.

Konformní – člověk co se přizpůsobuje společnosti

• Jedinec je konformní tehdy, když kulturně uznávaným způsobem usiluje o kulturně vymezené cíle
• Bez konformity není společnosti – vysoká míra diskonformity je nebezpečná společnosti
  • Retreatismus (vzpoura) – když jedinec odmítá společností schvalované prostředky i cíle
    • dochází k úniku, kdy bývá jedinec vyřazen ze společnosti
  • Inovace – když jedinec přijme cíle ale nepříjme prostředky
  • Ritualismus – přijetí kulturně vymezených prostředků a zamítnutí kulturních cílů (můžeme vidět na Vánocích)
• Postoj se dá sledovat přes normy a hodnoty

 

Schéma souladu jedince s cíli a prostředky podle R. K. Mertona
	cíle	prostředky
Konformita	+	+
Inovace	+	–
Ritualismus (zvyky, co děláme i nadále)	–	+
Retreatismus (vzpoura)	–	–
Apatie (únik)	ø	ø

Sociální kontrola

• Odpověď na otázky proč některé věci ve společnosti fungují.
• Mají zajišťovat stabilitu společnosti – tlačení na dodržování norem.
• Spojeno se sankcemi za nedodržování norem (formální x neformální)

3 mechanismy sociální kontroly

• Elementární systém tabu – absolutní zákaz, je nepřekročitelné, vede k zavrhnutí společností
  • Typicky jde o incest, pedofilie apod…
  • Společenský normativ nepřekračují ani osoby ve spodní části společnosti (odsouzení ve vězení)
  • Nemusí se o něm ani hovořit – explicitně jasné
• Veřejné mínění
  • Negativní zpětná vazba
  • Na základě nejbližšího okolí (rodina, přátelé, kolegové, sousedi…)
• Sociální instituce
  • Sociální stálé zvyky
  • Manželství
  • Instituce předepisují určité chování

Formy sociální kontroly

• Samočinná regulace (tzv. seberegulace) – kontrolo sama sebe, naučení v primární socializaci
  • díky zvnitřněným hodnotám
• Mocenské nástroje – z vnějšku
  • při mocenských rozhodnutích, kontrolní orgány (policie, úřady), lékaři, škola

Anomie

• Odtržení od norem ve společnosti, rozpor mezi sociálními normami a realitou
• Nedostatek sociálních vazeb mezi jednotlivci
• Sebevrah – sociální vazby? → nedostatek vazebnosti může vést k činu

Deviace

• Sociální deviace je odchýlení od sociálních norem
• Mezi deprivovanými osobami
• Je mimo standardy
• Může být negativní (častější) i pozitivní (např. striktní dodržování pravidel, workoholismus…)

Erik Erikson

Vývojová stádia člověka

• 0 – 1. rok života
  • propojení matky, dítě vázané na matku
  • konflikt – důvěra x nedůvěra
  • problémy – procesy vedoucí k traumatizaci (oddělení od matky v porodnici, jesličky…)
• 1. – 3. rok života
  • komunikační rozvoj, naučí se mluvit…
  • nutnost počátečního prostoru pro autonomii, rozhodovací pravomoce – vidí, že něco může změnit;
• 3. – 6. rok života
  • nutnost vnímání viny, dělám něco špatně
  • v závislosti na fyzický rozdíl pohlaví
• 6. – 12. rok života
• 12. – 19. rok života
  • Adolescence, konflikt s vystavovanými normami a hodnotami,
  • Vede k ucelenému pohledu na sebe sama
• 19. – 25. rok života
• 25. – 50. rok života
• od 50. roku života

Peter L. Berger a Thomas Luckmann

• Teorie sociální konstrukce reality

Emoční inteligence

• Je potřeba správně interpretovat a komunikovat
• Schopnost komunikovat
• Schopnost emoce rozpoznávat a sdílet
• Emoce = velmi stabilní prvek, je potřeba s tím pracovat
• Záleží na integraci emocí do primární socializace

Socializace

• Celoživotní proces, kterým se lidé učí normám ve společnosti
• Proces, díky kterému může fungovat společnost
• Umožňuje přenos kultury mezi generacemi
• Jednotlivec x společenství
• Bez primární socializace není člověk člověkem
• Po přijetí musí člověk integrovat – jde i ven
• Proces, v němž jsou integrované normy a hodnoty přijímané společností
• Ontogeneze – vývoj jedince, vytvoření sociální integrity v rámci společnosti
• Sociogeneze – vývoj lidského druhu
• Vliv prenatálního období

Represivní socializace

• ve výchově dominují tresty a odměny
• kombinace materiální i fyzické tresty/odměny
• význam neverbální komunikace – postrky, posunky, zvuky
• komunikace obvykle jednosměrná
• základem jsou požadavky a představy socializujícího
• nedostatečně vyvinutá důvěra
• submisivita, absence samostatnosti, slabá kreativity
• nekritické siláctví
• obava ke změnám
• k orientaci na bezprostřední cíle a efekty

Participační socializace

• spolupodílení
• dominují odměny
• odměny i tresty více v rovině symbolické
• vedení dialogů
• oboustranná komunikace
• důsledky – rozvinutí autentického JÁ, rozvoj sebedůvěry, rozvinutá tolerance, dobrá racionalita
• schopnost se vyznat v sociální vztazích
• spojenou s dobrou imaginací, rozvinutá verbální komunikace

Vlivy na socializaci

Jazyk

• Myšlení je založeno na tom, co jsme schopni slovně pojmout
• Záleží na kulturním pozadí – smysl myšlení i vnímání
• Antropocentrický aspekt – my jsme to nejlepší, ostatní nejsou dost dobří
• Záleží na sociální stratifikaci → jazyk je integrální součástí kultury i společenského vzestupu

Gender

• Označení sociální konstrukce feminity a maskuliny
• Každá kultura jinak pracuje s genderovými odlišnosti
• Silné genderové stereotypy
• Vzniká již ve výchově → odlišnost výchovy na základě pohlaví

Rodina

• Základní socializační jednotka
• Jaká je rodina, takové je dítě

Média

• Nejprve televize, později další média se stala součástí primární socializace
• Média se probourávají do čím dál mladšího věku
• Zploštění – kolice percepce dítěte (špatná prostorová koordinace)

Gender

• Zkoumá se v tzv. gender studies
  • zkoumá pozice mužů a žen ve společnosti
  • definuje jejich role, jejich odlišné psychické profily
  • rozdělení pojmů
    • pohlaví – na základě biologických a genetických předpokladů
    • gender – ukazuje k sociální konstrukci, zaměřeno na hodnoty a normy spojované s muži i ženami
• ČR dlouho konzervativní – dnes stále ošemetné téma.
  • Naopak za socialismu tlak na zapojení do pracovní činnosti.
• V průběhu Druhé světové války – zastávání mužských rolí ženami
  • Nesocialistické země – návrat k stereotypům, ženy neprocházeli vzděláváním – vznik étosu.
• Mateřská – vývojová psychologie dětí x růst kariéry ženy (přerušení kontinuálního pracovního procesu)
  • Dále tradiční pečovatelské role – ženy s dětmi nestabilní pro zaměstnavatele.
• Transsexualita x tradiční stereotypy
• Tolerance v překračování hranic – ženy
• Transdresing – spadá do transgenderu
• Narušení chromozonu určujícího pohlaví (muži XY x ženy XX)

Základní genderová diferenciace se vytváří již v průběhu primární socializace. I přes minimální rozdíly ve fyziognomii a chování batolat u chlapců i dívek bývají reakce rodičů tvořené na základě vědomosti či domnělé vědomosti o pohlaví dítěte. Dále rodiče dbají na správnou identifikaci dle pohlaví – barvy, dekorace, hračky (záleží na kultuře a zvycích). Genderový aspekt se následně projevuje ve vzdělávání.

Sandra Bem

• Jak máme vypadat, po čem máme toužit, jak máme jíst …
• Stereotypy na základě 3 paradigmat – Teorie genderových skel
  • 1) Genderová polarizace
    • Zásadně rozděleno hranicí co je pro muže a co pro ženu
  • 2) Androcentrismus
    • Normou je muž – člověk je mužského pohlaví, všechno ostatní (ženy) jsou jiné, porovnávané, odvozené
    • První průzkumy na mužích, Freud apod…
  • 3) Biologický esencialismus
    • Všechno co děláme je řízeno tělem, založeno na konstrukci těla
    • Dívčí rozvoj rychlejší (hypotéza – stabilita chromozomů XX)
    • Problém – rozvoj chlapce u matky (nedostupnost muže – větší odtažitost mužů)

Skleněný strop / skleněný výtah

• Skleněný strop – ženy
  • Vidí, co by tam mělo být
  • Mají sklon si ho vytvářet sami + „pánské kluby“
• Skleněný výtah – muži
  • Je do něj vidět, vyzdvihuje do vyšších pozic, hlavní kvalita – jsou muži

Muži na mateřské – jen za předpokladu vyššího příjmu bývá bráno

Sociální instituce

• Obecně praktikované ustálené způsoby chování
• Slouží k naplnění reálných x fiktivních potřeb
• Formální i méně formální
• Součásti jsou sociální role
• Mechanismy, které jsou funkční
• Společnost dbá na definovatelnost, jasnost, přehlednost > vytyčování vzorů
• Funkcionální definice → mechanismy funkční z hlediska potřeb společnosti
  • manželství, školství, příbuzenství, korupce…
• Antropologická definice → předpřipravené, předávané v kultuře; slouži k uspokojování individuálních potřeb
• – ??? – vytvoření know-how sám, není veřejně předáváno, ale běžně dělané (nevěra, korupce)
• Samer: sociální instituce jsou vědomé racionalizované instituce, se snahou zdůvodnění
• očekávání k určitým sociální pozicím – speciální sociální role
• Sociální instituce – popis činností, návod jak se co dělá
• Sociální organizace – konkrétní lidé, kteří to aplikují

Sociální komunikace

• Elementární nezbytní nástroj primární socializace
• Bez sociální komunikace nelze vytvářet sociální vztahy
• Smysl je orientován na druhého, interpersonální interakční proces
• Výměna znaků, která by měla být srozumitelná pro obě strany
• Sociální interakce = jakýkoliv kontakt, ke kterému dojde mezi dvěma či více jedinci (stačí i pohled nebo dotek)
• Sociální vztah = sociální interakce probíhající v konkrétním relativně pravidelném čase, prostředí, za konkrétních nastavených podmínek a okolností

Předpoklady sociální komunikace

1. vytvoření referenčních systémů významů
2. určení systému znaků označujících významy
3. komunikující, kteří jsou přibližně na stejném stupni vědomostí o předmětu komunikace
4. významy, které se mají sdílet
5. komunikační prostředek
6. sociální situace pro komunikaci
7. výsledkem je porozumění
8. existence zpětné vazby

3 typy sociální komunikace

1. Intrapersonální komunikace – jedinec si interpretuje a vyhodnocuje informace a činí rozhodnutí, operace s myšlenkami nebo zážitky
2. Interpersonální komunikace – mezi dvěma a více jednotlivci. Jedná se o osobní komunikaci formálního či neformálního charakteru
3. Veřejná komunikace – probíhá ve specifických situací, kdy jedna strana spíše předává informace a druhá je přijímá
   1. veřejné (přednášky, setkání na veřejných prostranstvích)
   2. masové (prostřednictvím médií)

Verbální komunikace

• sdělování informací formou slov
  • důležitý tón hlasu, hloubka, dialekt, slovní zásoba

Nonverbální komunikace

• Též neverbální komunikace
• základními formamai neverbální komunikace je mimika, gestikulace a postej těla
• věc naučenáa ovlivněná kulturou, vrozený, pouze drobný úsměv koutků při něčem dobrým je vrozený (klasický humor je naučený)
• Mimika
  • pohyby obličejového svalstva
  • samostatný komunikační prostředek i prostředek doprovodný k verbální komunikaci
  • velmi individuálně s tímto prostředkem pracujeme
• Gestikulace
  • skrze gesta
  • pohyby rukou a paže
  • ovlivněna rodinnými návyky i módními vlivy
  • silně kulturně i historický podmíněný
  • někdy náhražka při nedostatečné slovní zásobě
• Haptika
  • doteky
• Tělesný postoj
  • komunikaci prostřednictvím celkového fyzického postoje
  • jak je jedinec natočen, zda stojí nebo sedí…
• Proxemika
  • zabývá se vzdálenostmi mezi komunikujícími
  • intimní zóna, do 0,5 metrů
  • osobní zóna, nad 0,5 metrů, do 1,2 metru
  • veřejná zóna, nad 1,2 metrů

Rodina

Rodinu můžeme brát jako základní socializační prostředek. Základním důvodem je zajištění reprodukce. Dochází zde k základním socializačním procesům. Rodina je primární sociální skupinou.

• široká rodina – mnohočlenná skupina lidí se vzájemnými příbuzenskými vazbami, můžeme brát jako samostatnou hospodářskou jednotku (v tradiční společnosti, kdy například obývali členové spolu jednu usedlost)
• nukreární rodina – nejmenší jádro, dvougenerační soužití rodičů a dětí
• tradiční model
  • v rámci tradičního modelu se žena stará o domácnost a péči o rodinu
  • naopak muž zajištuje příjmy
  • pokud pracuje i žena, péče a starost o domácnost ženě zůstáva
• moderní model
  • sociologická terminologie používá pojmu egalitární model
  • pracovní či rodinná angažovanost muže či ženy je čistě na dobrovolném rozhodnutí obou
  • o rodinu i příjem se rovnoceně stará muž i žena
• latentní nestabilita (skrytá nestabilita) > není takový tlak na udržení výchovy v pevném partnerském vztahu
• současné situaci se také přezdívá krize rodiny → rozpad tradičních hodnot a ohrožení stability společnosti a její reprodukce
  • Mezi důvody se řadí hodnotová diskontinuita mezi rodiči a dětmi (a nové vlivy na výchovu – média, školy, zájmové skupiny či kroužky), latentní nestabilita v párovém životě (rozvodovost apod.) a emancipace žen.
  • někdy se také mluví o “krizi mužství“
• diferenciaci rodinných modelů → patchworkové rodiny, domácnosti homosexuálů
  • současné kulturní normy akceptují velké množství stavů v domácnostech (historicky nebývalé)

Sociální skupina

Sociální skupina může mít formální i neformální formu. Formální skupiny vznikají uměle za nějakým účelem (děti ve třídě, pracovní skupina…). Neformální skupina vzniká sponntáně na základě inicitivy nějakého člena a členů. Tyto dvě formy skupin mohou následně přejít do té druhé (z pracovní skupiny je parta přátel). I u neformálních skupin dochází k diferencování rolí a pozic. Ve skupinách vzniká společný hodnotový normativní systém, který v případě neformálních skupin může stát u zrodu. V případě formálních skupin mohou být hodnoty a normy dány např. pracovním či školním řádem.

Sociometrie – nástroj ke zkoumání sociálních skupin

Primární skupiny – dochází zde k primární socializaci

Referenční skupiny – jedinec se chce stát jejich členem

• mají významnou roli v utváření hodnotového a normativního rámce člověka
• pokud se chceme stát členem, musíme své normy a hodnoty nejprve sladit s těmi, které daná skupina sdílí

Sociální stratifikace a mobilita

Sociální stratifikace

• Hierarchické rozložení vrstev ve společnosti
• Dochází k vytváření sociálních vrstev
• Sociální vrstva – skupina lidí, kteří v dané společnosti zastávají podobnou společenskou pozici
• Sociální status – postavení jedince, na základě řady individuálních charakteristik

Příklady hierarchických systémů ve společnosti

• Kasty – silně hierarchicky uspořádané, askriptivní společnost (pevně určený, přídělený → člověk se do ní narodí), velmi těžko se mezi kastami přechází, dnes ještě přežívá v Indii
• Stavy – identifikované společenské vrstvy; identifikované právy na základě stavů; první stav – šlechta, druhý stav – církevní hodnostáři, třetí stav – měšťané, čtvrtý stav – ostatní (nejpočetnější)
• Třída – dochází zde k samoidentifikace a identifikace s normami a hodnotami dané sociální třídy (odlišnost od pojmu vrstva)
  • definováno dle Marxe; děleno i na základě norem a hodnot; vytváří prostor pro budování kolektivní identity skrze zrušení soukromého vlastnictví
• Moderní společnost – určení na základě vlastního úsilí s pomocí výchozích sociálních podmínek vlastní rodiny; rozdělení na nižší, střední a vyšší vrstvy

Pohled na získání pozice

• Askriptivní společnost – pevně určená, přidělená
• Výkonová společnost – ziskaná na vlastní iniciativě jedince → současná u nás

Pierre Bourdieu

Tři druhy kapitálu – sociální, kolturní a ekonomický.

Současná společnost – buňka , nejvíce lidí – střední vrstva, zde velké množství profesí – 3 podpatra střední vrstvy

Kumulace kapitálu sociálního (možnosti sociálních vztahů a kontaktu, i pro rodinu, sociální mobilita) a kulturního (inkorporovany kulturní kapitál – vtělený, být v kontaktu s produkty dané společnost)

• kulturní kapitál
• nstitucionalizovaný kulturní kapitál – že jsem prošel danými institucemi, zda mám k dispozici dané kulturní produkty

Sociální mobilita

Jde o pohyb mezi sociálními vrstvami. Prostředky pohybu mezi vrstvami se říká mobilitní kanál. V moderní společnosti je mobilita snažší a je více mobilitních kanálů. Mobilita může být vzestupná, sestupná i dramatická (řetězec rychlejších pádů i růstů). Imobilní jedinec zastává jedinou sociální pozici.

Intragenerační mobilita – mobilita v rámci života jedince

Intergenerační mobilita – porovnání mobilit mezi generacemi jdoucími po sobě

Ostatní

Od práce emancipující k práci mizející

Dle Petra Mareše. Jde o vývoj práce ve vztahu ke společnosti.

Práce emancipující

Adam Smith: Placená práce se stala mocným nástrojem emancipace chudých.

Emancipace = vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv.

Marx: Práce vede k odcizení a profesionálnímu zotročení.

Práce nepovznášející

Taylorismus – rozložení pracovních postupů na jednotlivé operace a úkony, zkoumání a racionalizování za účelem zvyšováním pracovních výkonů, využívání prémií ke stimulaci výkonu

Fordismus – hromadná produkce, vede k standardizovaným ale levným výrobkům, jde o výnosy z rozsahu, např. Baťa ve Zlíně, Henry Ford

• Práce dala lidem sebevědomí a emancipaci. Došlo u nich ke zvýšení konzumu a kupní síly. Lidi se sjednotli v jeden celek.

Práce mizející

Díky technologiím redukce potřeby ruční práce. Expanze volného času.